Trnová koruna
Seděla na mostě,hrála si se svými dlouhými havraními vlasy.přemýšlela jaká by to asi bylo skočit...
moci vzlétnout bez křídel,zbavit se pout a všech svých povinností,zásad a zvyků co ji drží na tomto hrbolatém cosi,se stromy,hlínou,lidmi,zlými stvořeními a všemi vymyšlenými hloupostmi,jako třeba city.
dlouho se dívala pod sebe,jak se jí nohy kývou ve větru,nad tou hloubkou,jež byla zakončena řekou...
cítila ,jak krvácí,ale bylo jí to jedno.
všímala si pouze té hloubky,šepotu větru a kapky deště zachycené v opuštěné pavučině...
pozorovala,jak krev prosakuje obvazy,stékala po zápěstí až ke konečkům prstů...
cítila se nesmírně šťastná,i když opuštěná,nevěděla,že umírá...
věneček z pampelišek,co měla na hlavě se proměnil v trnovou korunu.