Pravdiví příběh
24. 6. 2007
Můj příběh je dost smutnej a to nejsmutnější na to je, že se doopravdy stal. Je mi 17, ideální věk na mejdany, kluky, sex a takový nezbytně důležitý věci pro pravý rebelky. Jenže já taková nejsem. Myslím, že tohle už nikdy nezažiju.
Bylo mi patnáct a já konečně mohla na svou první diskotéku. Tam jsem poznala Marka. Bylo mu 21 let a byl to děvkař s velkým D. Pro puberťačku jako já to byla výhoda, protože jsem absolutně nechapála, co to jsou opravdový city v lásce a tak mi stačilo, kdyby mě jak se říká ošustil a opustil. Je to drsný, ale realný. Líbali jsme se..., ale já se do něj během půlroku totálně zamilovala. On to samozřejmě tak nebral. Jednou jsme s kámoškou dostaly super nápad, jak se mu pomstít za všechny holky. Za to, jak se s nimi vyspí a nazdar...
Zavolaly jsme mu jako nějaká slečna, že jsme se potkali na dýze a spali spolu...! A v závěru jsme se ho ptaly, jestli si to pamatuje. On vůbec nechápal, ale jak byl nadrženej, tak se chtěl sejít. Řekli jsme, ať je za půl hodiny u jedný hospody. Bydlel celkem daleko od Plzně, takže měl co dělat, aby to stihnul. My samozřejmě čekaly, co se bude dít až zjistí, že tam nikdo není, jestli bude volat a tak. Měli jsme připraveno mu říct, že mě rodiče nepustili, avšak marně. Stalo se něco co naprosto změnilo můj a kamarádky život. Zvonil telefon. Volal, že už je na dálnici, že tam za 10 minut bude... a najednou hrozná rána a............. TICHO. Začali jsme se klepat. Telefon byl vypnutý, pořád se ozývala hlasovka. Mysleli jsme, že to vypnul nebo něco takového a s neklidem jsme usnuly. Druhý den v poledne mi volal kamarád, že měl Marek nehodu. BYL NA MíSTĚ MRTVÝ. Policie řekla, že měl v ruce telefon a nezvládl řízení. Moje kámoška byla půl roku na psychiatrii, neunesla tu vinu. Všem řekla, že poslední dobou toho bylo moc a toto ji dorazilo! A já? Jsem na dně a i když jsou to dva roky, nikdy si to neodpustim! Nikam nechodím, protože si nic nezasloužím. A vůbec nevím, co bude dál. Vím, že si tohle Marek neprečte, ale třeba vidí, jak se trápím. Nechci, aby mi odpustil, ale doufám, že se jednou uvidíme a...
Bylo mi patnáct a já konečně mohla na svou první diskotéku. Tam jsem poznala Marka. Bylo mu 21 let a byl to děvkař s velkým D. Pro puberťačku jako já to byla výhoda, protože jsem absolutně nechapála, co to jsou opravdový city v lásce a tak mi stačilo, kdyby mě jak se říká ošustil a opustil. Je to drsný, ale realný. Líbali jsme se..., ale já se do něj během půlroku totálně zamilovala. On to samozřejmě tak nebral. Jednou jsme s kámoškou dostaly super nápad, jak se mu pomstít za všechny holky. Za to, jak se s nimi vyspí a nazdar...
Zavolaly jsme mu jako nějaká slečna, že jsme se potkali na dýze a spali spolu...! A v závěru jsme se ho ptaly, jestli si to pamatuje. On vůbec nechápal, ale jak byl nadrženej, tak se chtěl sejít. Řekli jsme, ať je za půl hodiny u jedný hospody. Bydlel celkem daleko od Plzně, takže měl co dělat, aby to stihnul. My samozřejmě čekaly, co se bude dít až zjistí, že tam nikdo není, jestli bude volat a tak. Měli jsme připraveno mu říct, že mě rodiče nepustili, avšak marně. Stalo se něco co naprosto změnilo můj a kamarádky život. Zvonil telefon. Volal, že už je na dálnici, že tam za 10 minut bude... a najednou hrozná rána a............. TICHO. Začali jsme se klepat. Telefon byl vypnutý, pořád se ozývala hlasovka. Mysleli jsme, že to vypnul nebo něco takového a s neklidem jsme usnuly. Druhý den v poledne mi volal kamarád, že měl Marek nehodu. BYL NA MíSTĚ MRTVÝ. Policie řekla, že měl v ruce telefon a nezvládl řízení. Moje kámoška byla půl roku na psychiatrii, neunesla tu vinu. Všem řekla, že poslední dobou toho bylo moc a toto ji dorazilo! A já? Jsem na dně a i když jsou to dva roky, nikdy si to neodpustim! Nikam nechodím, protože si nic nezasloužím. A vůbec nevím, co bude dál. Vím, že si tohle Marek neprečte, ale třeba vidí, jak se trápím. Nechci, aby mi odpustil, ale doufám, že se jednou uvidíme a...