Ne!
Nemohla tomu uvěřit. Cítila se tak ponížená a bezmocná, že se nezmohla ani na slovo. Ani nechtěla nic říkat, jen se dívala jak na její bíle prostěradlo kapou slzy tak průzračné, jak voda v nejhlubším oceánu. Prostě jí řekl NE. Ani by si člověk nemyslel, co všechno je v tom slově ukryté. Jen dvě písmena a jak moc znamenají.... Slz přibývalo, ale začaly měnit barvu. Měly teď barvu stejnou jako listí na podzim, tak temnou a tak smutnou.... Smutnou jako ona, ale teď už bude dobře, bude to lepší, vždyť přece............
............Smrt je teprve začátek.......